Stopař - James Fenimore Cooper na e-shopu
Tato kniha po otevření patří mezi ty, kterým nejde vůbec odolat. Mám jí hned chuť přečíst. Nechat všechno být, sednout někde do kouta a tam se do této knihy pustit.
Této knize rovněž sekundují ilustrace, které Stopaře posunují úplně na jinou úroveň. Takto se na této knize vyznamenal Jaromír Vráštil.
Výňatek z úvodu knihy. Možná vás zaujme stejně jako mě, když jsem jej přečetl poprvé.
Všechno, co je širé a bez konce, se nám zdá být nádherné. Obyčejnému člověku těžko srozumitelné, čas předbíhající a snad nejušlechtilejší myšlenky se zmocňují básníkovy fantazie při pohledu do bezmezných dálek. Bezbřehý oceán málokdy nechává lhostejným člověka, který jej poprvé spatřil. V duchu srovnáváme i temnotu noci s velkolepostí představ, které někdy naše smysly ani nedovedou pochopit. Se stejným obdivem, plným úcty, kterou člověku vnuká vznešenost, dívaly se osoby, s nimiž se setkáváme na začátku tohoto vyprávění, na to, co se objevilo před nimi. Byly celkem čtyři — dvě ženy a dva muži. Podařilo se jim dostat se na několik bouří vyvrácených stromů a rozhlédnout se po kraji. V kraji, o němž je řeč, se takovým místům obyčejně říká polomy. Jimi vniká denní světlo do vlhkých lesních zákoutí — jsou to takové oázy v tajemném přítmí amerických pralesů. Polom nebyl nijak velký, byl na mírném pahorku, a poněvadž stromy byly na svahu vyvráceny, bylo odtud vidět neobyčejně daleko. A to byla pro člověka, který cestoval lesem a který se dostal až sem nahoru, věc nezvyklá.
Třešnička na dortu
Pod názvem každé kapitoly, najdeme malé motto. Podívejme se na to společně...
